Mezi lety 1673 a 1675 se Markétě Marii dostalo několika zásadních vidění, v nichž se jí zjevil sám Ježíš Kristus. Při těchto setkáních jí poodhalil tajemství svého lidského i Božského Srdce. Markéta nespatřila Krista jako vzdáleného krále, ale jako někoho, kdo touží po lidské blízkosti a trpí tím, jak málo je jeho láska opětována. Při nejznámějším zjevení jí Ježíš ukázal své Srdce obklopené plameny lásky, ovinuté trnovou korunou a s křížem na vrcholu. Ukázal jí střed své bytosti, který bije čistým soucitem a milosrdenstvím pro každého člověka. Toto Srdce nebylo symbolem hněvu, ale bezvýhradného darování se, které nezná hranic a touží pouze po tom, aby bylo lidmi milováno a přijímáno.
Tato mystická setkání však nebyla určena jen pro potěchu samotné vizionářky, ale nesla v sobě naléhavé poselství pro celý svět. Kristus skrze Markétu Marii požádal lidstvo o opětování této lásky, o smír za lhostejnost a urážky, kterých se jeho Srdci dostává, a o zavedení zvláštní slavnosti. Zde mají svůj původ nám tak blízké pobožnosti, jako je svaté přijímání na první pátky v měsíci nebo smírné svaté hodiny. Světlo z Paray-le-Monial nám připomíná, že křesťanství není souborem chladných pravidel, ale živým vztahem s Bohem, který pro nás riskuje vše, včetně odmítnutí. Odkaz svaté Markéty Marie nás i dnes, v hlučném a často lhostejném světě, zve k tomu, abychom zpomalili, spočinuli u tohoto zdroje života a dovolili Božímu srdci, aby proměnilo to naše.
Závěrečná modlitba: Pane Ježíši, děkujeme ti za světlo milosti, které jsi nám zjevil skrze svatou Markétu Marii. Otvíráme ti svá srdce a prosíme tě, očist nás od vší lhostejnosti a chladu. Dej, ať v tvém Nejsvětějším Srdci stále nacházíme zdroj naděje, pokoje a milosrdenství. Pomoz nám, abychom na tvou nekonečnou lásku odpovídali věrností a sami se stávali živým svědectvím tvého soucitu pro lidi kolem nás. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.